Mesic do odjezdu...

prvni vylet s rodinkou - kveten 2010

.....nechci!
Presne za mesic budu sedet v buse smer Plzen...po dvou letech a 4 mesicich..Je mi z toho obcas pekne uzko, ze tu vsechno opustim, ale pokud to bude cist, nekdo, kdo byl u jedne rodiny dele nez rok,dva jiste pochopi me pocity. Zazila jsem tu spoustu uzasnych momentu, nektere byli horsi, ale vse cloveku do zivota da neuveritlne mnoho a rika se prece...'Co te nezabije to Te posili' a ja jsem se myslim trochu zmenila, koukam na veci jinyma ocima, neceho jsem si zacla vazit vice, treba rodiny - rodicu, kteri me za kazde situace podporuji a jsou v tom takzvane se mnou. Premyslim jinak. Obcas jsem pekne grumpy ale obcas hodne happy a to nejen kdyz mi Poppi nebo Toby nebo i Elise reknou - I love you I am gonna miss you- a daji mi pusu. To by roztala i ta nejvetsi ledova socha.

Pratel. i kdyz mi jich moc nezbylo, najde se nekdo kdo za to sotji a bude stat i kdyz budu na konci sveta.

Lindz a Mick aneb takovy normalni rodice :D

Prisla jsem na to, ze mam nervy ze zeleza a to doslova. Myslim, ze malokdo by to tady zvladl, nalady Tobyho, jeho posravani se a mazani hoven vsude v mych zacatcich, toho ze Poppi nespala pres noc a ja byla jedina kdo k ni vstavala, ty Elisino nalady kdy ji nestojim ani za opetovne pozdraveni, nebo kdyz si 20 minut cese vlasy a nikdo nemuze do koupelny, nebo kdyz me v pul jedny v noci budi, ze ma v pokoji pavouka a boji se, jestli muze spat u me..Nebo kdyz Toby haze veceri vsude po kuchyni (deje se jen v pritomnosti rodicu :D), nebo kdyz mi Poppi cese vlasy a na hlave mi vzdy po tom jejim zasahu zustane par chlupu..Proste vzpominky, ktere mi nikdo nikdy nevymaze (leda bych mela ztratu pameti). Kdybych mohla sbalila bych cely Newtoft i s nekteryma lidma s sebou do USA...bohuzel to nejde.

Poppi je vlastne jako moje, prijela jsem kdyz ji bylo 8 mesicu...stravila jsem s ni nejvic casu, budila se k ni v noci, kdyz brecela a Lindz a Mick byli na nocnich. Houpala jsem ji v naruci a ona usinala na me hrudi tak spokojene jako snad nikde po tom..Cetla jsem ji pohadky, ted uz vypravim zpameti. Hrala ji mliko, delala kasicky. Behala za ni kdyz se ucila chodit a vsude lezla, aby nahodou nekde nespadla a nedej boze nerozbila si hlavicku o nejaky roh. Stravila s ni stovky hodin v parku a na prochazkach se psem. Menila plenky. Cesala ji lehce se vlnici se vlasky. Naucila ji cistit si zuby, pocitat. Radili jsme spolu nejednou na trampoline, v bazenu...
Ted se mnou uz nejaky ten patek spinka v potely, obcas je mi to pritezi, ale ona nechce spat nikde jinde ve sve postely dela peknej humpal a Toby jelikoz vstava brzy do skoly, nenecha spat, i kdyz jeho je taky dost to ne ze ne, obcas az moc, ale ona jakmile lehne ke me, tak spi do deseti minut.
Zitra ma narozeniny...budou ji tri roky! Bude mala oslava- tea party pro jeji kamrady ze skolky.


.............pokracovani meho predojdezdoveho vylevu zase priste ;)