Reakce okoli na muj odjezd do ciziny...

.....byli vesmes kladne.

Po precteni clanku u jedne slecny na blogu, me napadlo napsat clanek o tom jak na muj odjezd (poprve v r. 2008 a ted podruhe r.2010) reagovali rodice,rodina,pratele a sirsi rodina.

S prvnim odjezdem asi tezko, byla jsem(v dobe rozhodnuti) akorat pred maturitou a rodice si spise predstavovali ze pujdu na vysokou,nebo pracovat. Ja jsem jim pak pred maturitou oznamila ze mam jine plany a to takove ze si hledam rodinu a chci odjet do Anglie jako au-pair. Prvni reakce byla typu: No ty jsi se zblaznila,na tebe tam tak cekaji, a co tam jako budes delat..atd. Mozna nekdo kdo oznamil poprve rodine,pratelum ze se chysta na rok,dele ci mene odjet do zahranici ted pozna reakci. Potom co se presvedcili ze to myslim vazne se zacali zajimat jak jsem na to prisla a s kym jedu,kam,kde si hledam rodiny a jak si to predstavuji jako se sbalit a na rok odjet nekam do nejaky Anglie..myslim ze moje babcenka se s tim do ted nevyrovnala,nebo spis si porad mysli ze prece nemuzu nekde zustavat dlouho(ted kdyz jsem byla v lednu v Plzni, tak jsem ji musela vyvest z omylu,ze se jeste v dubnu nevracim,ona mi to preje,porad rika Danusko jen cestuj kdyz muzes.,ale kdyz vidim jak se ji lesknou oci, je to tezky rikat ze se zatim nechystam domu natrvalo). Samozrejme tatka by me mel nejradeji doma,si myslim,ale i tak me s mamkou strasne moc podporuji a jsem hrozne rada ze me do toho vicemene moc nekecali a nechali me rozhodnout se sama. Bracha ten z toho samorzejme mel radost,jak jinak..konecne ma pokoj pro sebe,klid a hlavne pc jen pro sebe,nikdo ho nebudi v 5 rano ze prave prisel z party a chce si povidat,to byla moje specialita :D.
Kamaradi, Ti to vesmes vzali pozitivne, nekdo se zajimal,nekdo ne, nekdo rikal ze jsem blazen,nekdo ze me obdivuje...nakonec i ted se nekteri zajimaji a ti co ne jejich smula, prijdou o zazitky z poli a luk :D. Me dve nejdulezitejsi osoby v zivote (po rodicich a Bruci Willisovi :D) Maci a Momo(doufam,ze jsem ted nikoho neurazila,vsichni jste duleziti!) jsou se mnou v kontaktu a myslim ze i kdyz zpocatku se na muj druhy odjezd, po neuspesnem prvnim pokusu, nedivali zrovna pekne,vzdy meli pro me slova pozitivni a stale me podoruji,kdyz mam nejaky splin,nebo proste potrebuji se nekomu vypovidat,jsou prvni komu pisi.Timto Vam dekuji a dekuji hlavne Maci,ktera vzdy kdyz mam potrebu si nekomu postezovat a nejde mi net(blbej snih) utraci se mnou penize za telefon a vzdycky me vyslechne a poradi :*.
A nakonec znami a okoli....obcas se najde nekdo kdo se zajima hodne o to jak jsem k tomu prisla hlidat deti v cizine,nekdo se na to diva taky tak proc nemam vlastni deti a nesedim prece doma a neobskakuju manzela (zacinam tu frazi nesnaset,jak ji slysim vsude ///grrrrrh :/),tak ty vzdy jen prejdu usmevem a dal to neresim.

Samozrejme me tesi,ze se najde nekdo kdo se zajima o to jake to je zit v zahranici a delat au-pair a proto jsem se rozhodla ze i kdyz jsem hrozne linej clovek,zacnu psat tenhle blog,aby treba jednou si to precetly moje deti :).